S Jakými zkušenostmi jdu do sněmovních voleb?

Budou parlamentní volby, kandidujete jako lídr. V jakých tématech se cítíte nejsilnější?

V rámci krajské rady jsem měl v kompetenci školství. A byť nejsem pedagog, cítím školství jako své téma. Dokázali jsme v Olomouckém kraji nasměrovat zájem dětí ke středním odborným školám, a to považuji za úspěch. Zvýšili jsme zájem o obory, které by dnes už mohly být zapomenuty. Ale pro společnost jsou velmi důležité, protože jsou nenahraditelné. To lidi dnes cítí na vlastní kůži, jak je těžké sehnat kvalitního řemeslníka!

Jaké hodnoty má hájit sociální demokracie?

Kdo by podle vás měl být zastoupen ve sněmovně, jaký typ zkušeností by podle vás poslanci měli mít?

Nemůžeme být všichni stejní. Klidně by tam měl být i nějaký sedlák z dědiny se svými konzervativními názory, že tráva je zelená, chleba se peče, že když mám hlad, tak si krajíc chleba musím umět sám ukrojit a namazat. Způsoby, které má společnost zažité jako dobré, se musíme snažit ve společnosti udržet.

Já mám 16 let praxe z komunální politiky, 4 roky z vyšší komunální politiky. Mám 53 roků, mám to štěstí, že mám oba rodiče a mohu stále čerpat i z jejich zkušeností. Politika má smysl, když funguje na půdorysu obce, kde člověk žije. To je pro mě stále základ mé politické aktivity. Vždy ta základní práce je doma. Když se pak zase někam dostanete a můžete pomáhat rozvoji celého regionu, je to fajn. Dělat vše proto, aby se lidem všude žilo dobře.

O politice, diskusi a kritice…

Jak jste se vlastně vůbec dostal k politice? Protože zájem o věci veřejné je jedna věc, ale druhá věc je, když se člověk rozhodne, že má chuť ty věci aktivně měnit. Co bylo tím vaším impulsem, díky kterému jste se rozhodl aktivně se stát členem České strany sociální demokracie?

Začátek mých kontaktů s politikou byl asi v době, kdy jsem začal pracovat jako funkcionář v házenkářském oddíle v naší tělocvičné jednotě Sokol Kostelec na Hané – HK (házenkářský klub). Když pak přišly v roce 2006 komunální volby, tak mně jako nestraníkovi nabídli místo na kandidátce ODS. Přijal jsem a jako nezávislý jsem se nakonec z nevolitelného místa do zastupitelstva dostal.

Tehdy jsem začal komunální politiku poznávat. Když už jsem byl v zastupitelstvu, začal jsem přemýšlet o tom, k jakému ideovému proudu se přidat. Nechtěl jsem zůstat nezávislý, chtěl jsem jasně deklarovat své politické zaměření. Protože pocházím z normální rodiny, z obyčejných poměrů, logicky mi nejblíž byla politika sociální demokracie. Tehdy jsem v televizních debatách obdivoval i nynějšího pana prezidenta Zemana, který mě i tak trochu navedl k tomu, že jsem v Kostelci na Hané přispěl k obnovení činnosti místní organizace České strany sociálně demokratické.

Kraj podporuje učňovské obory a technické střední školy

Jako náměstek hejtmana máte pod sebou oblast školství. Překvapilo vás něco?

Byť mám zkušenost s prací s mládeží, přece jen nejsem pedagog. Své představy jsem musel na začátku trochu korigovat, a to se mi podařilo díky skvělým odborníkům tady na kraji, na odboru školství. Velmi přínosná pro mě od začátku byla komunikace s řediteli škol. Oni se musí soustředit především na pedagogickou práci, protože ta je klíčová. My na kraji zase musíme přemýšlet o celkové vizi – které obory podpořit, analyzovat úspěšnost škol a jednotlivých oborů, přemýšlet o finanční efektivitě a celkovém zázemí pro pedagogickou práci.

Saháte i k nějakým regulacím?

Ano, bez toho se neobejdeme. Na gymnáziích a středních školách regulujeme počty tříd. Protože kdybychom to nedělali, některé střední školy by zanikly a všude by prosperovala jen gymnázia. Co je ale daleko horší, nejspíš by zanikly i některé důležité učební obory.

Komunální politika musí mít na prvním místě spokojenost lidí

Váš zájem o politiku podnítil sport a následná práce s mládeží. Bylo pro vás stejně důležité, že jste celý život spjatý se svým rodištěm?

Ano, jsem kostelecký rodák a celý život v Kostelci na Hané žiju. I své sportovní začátky a sportovní aktivity mám spojené s Kostelcem. Od šesti let jsem hrál házenou a od devíti let jsem přidal fotbal. Pak jsem k tomu ještě přidal hokej v Prostějově. Když jsem nastoupil na gymnázium, musel jsem trochu polevit a nechal jsem si jen fotbal. K házené jsem se vrátil až jako funkcionář. Klub potřeboval nadšence, a tak jsme s kolegou začali válčit. Jsem rád, že jsem svou prací mohl vrátit to, co mi házená dávala od dětství. Pochopil jsem, že o společné věci se musíme starat a je logické, že mě sport vlastně přivedl až k politice.

Obce, kde žijí nadšenci a mají chuť dělat něco pro druhé, mají bohatý společenský život. Jak to vypadá u vás v Kostelci?

Vždy se najdou kritikové, kteří říkají, že by to mohlo být lepší. Ale já myslím, že u nás je dost aktivních lidí. Házenkáři, fotbalisti se do dění obce zapojují nejen tím, že hrají aktivně soutěže, kde obec dobře reprezentují. Přispívají i ke kulturnímu životu obce – pořádají plesy, fotbalisti pořádají letní filmová promítání. Sportovci se i příkladně starají o mládež – pořádají příměstské tábory a sportovní kempy. Podporují mládež pořádáním velkých turnajů, kde si děti mohou vyzkoušet jaké to je vyhrávat.

Spolupráce kraje s ministerstvem školství

Jako náměstek hejtmana máte pod sebou i další zařízení, které patří do gesce ministerstva školství. Jak to vypadá s dětskými domovy, jsou ještě vůbec potřeba?

Dětské domovy byly ohroženy úvahou, že by se přesunuly pod ministerstvo sociálních věcí. To se zaplať pánbůh nestalo. Ministerstvo školství totiž garantuje, že děti musí chodit do školy a mají nějaký výchovný režim. To považuji pro budoucnost dětí z dětských domovů za zásadní. Společně s řediteli dětských domovů jsme aktivně apelovali na poslance, aby takovou změnu neschválili.

V čem především vidíte výhodu stávajícího stavu?

Především v tom, že dnes jsou v dětských domovech pedagogičtí pracovníci. Opravdu jsme se báli, že přechodem pod ministerstvo sociálních věcí by se z dětských domovů stali chudobince a sirotčince v tom nejhorším slova smyslu. Myslím si, že si děti bez rodičů takový přístup nezaslouží a není adekvátní této době.