Jako náměstek hejtmana máte pod sebou i další zařízení, které patří do gesce ministerstva školství. Jak to vypadá s dětskými domovy, jsou ještě vůbec potřeba?

Dětské domovy byly ohroženy úvahou, že by se přesunuly pod ministerstvo sociálních věcí. To se zaplať pánbůh nestalo. Ministerstvo školství totiž garantuje, že děti musí chodit do školy a mají nějaký výchovný režim. To považuji pro budoucnost dětí z dětských domovů za zásadní. Společně s řediteli dětských domovů jsme aktivně apelovali na poslance, aby takovou změnu neschválili.

V čem především vidíte výhodu stávajícího stavu?

Především v tom, že dnes jsou v dětských domovech pedagogičtí pracovníci. Opravdu jsme se báli, že přechodem pod ministerstvo sociálních věcí by se z dětských domovů stali chudobince a sirotčince v tom nejhorším slova smyslu. Myslím si, že si děti bez rodičů takový přístup nezaslouží a není adekvátní této době.

Jaké děti vůbec v dětských domovech jsou?

Já nevím, jak vám to citlivě popsat. Je tam hodně dětí ze sociálně slabších vrstev. Ale jejich příběhy jsou různorodé a individuální, asi se nedá nějak zobecňovat.

Jak se tam dostanou?

Pokud rodiče jsou závislí na nějaké návykové látce, většinou se nestarají o své děti. Pokud nemají takové děti prarodiče, kteří by mohli pomoci, dostanou se do dětského domova. To je velká skupina dětí, o které se v domovech starají. Existují také smutné případy děti, které přišly třeba tragickou nehodou o rodiče a nemají žádné další rodinné zázemí. Naštěstí zaměstnanci domovů dělají vše proto, aby i takové děti měly šanci poznat běžné fungování rodiny a mohly se tak připravit na život v dospělosti. Jsou rozděleni do menších skupinek a mají k dispozici vlastní ložnice, obývák, kuchyňku. Mají svou tetu, na kterou jsou zvyklí. O víkendech si třeba sami vaří.

Dětské domovy jsou důležitá zařízení a naše společnost ukazuje, že je bude i nadále podporovat. My na kraji si práce lidí v dětských domovech vážíme a podporujeme je ve všem, co ulehčí dětem vstup do života.

Jak se pomáhá dětem, které po ukončení studia musí z dětského domova odejít?

Starají se o to jednotliví ředitelé. Snaží se je na život venku připravit, pomáhají jim se zajištěním bydlení. Pomáhají jim i se zajištěním základního vybavení. Zapojují i své známé, ne vše jde jen přes nějaké administrativní postupy. Třeba když si někdo v jejich okolí kupuje novou pračku a stará je funkční, nevyhodí ji. Věnují ji do dětského domova a pak může posloužit někomu do začátku. Je to funkční a jednoduchý systém, který se podařilo dobře nastavit díky lidské iniciativě ředitelů. A kraj je v tom podporuje, protože to prostě má logiku a hlavu a patu.

Pod ministerstvo školství spadají i základní umělecké školy. Jak kraj přistupuje k nim?

Jen pozitivně! Můžu to i doložit příklady. Nedávno jsme například otevírali nově zrekonstruovanou ZUŠ v Litovli. Před dvěma lety jsme celkově renovovali ZUŠ v Kojetíně. Na podpoře uměleckých oborů, kdy děti smysluplně a pod odborným vedením tráví svůj volný čas a rozvíjí své talenty, se opravdu nešetří. Ostatně zájem dětí je obrovský, a to nás těší. Vždycky si řeknu – co by asi ty děti dělaly, kdyby neměly kam jít a kde se zabavit? Pokud má někdo nějaké nadání a chce se tomu věnovat, baví ho hrát na klavír, baví ho malovat nebo modelovat, je to určitě dobrá věc. Lepší než se poflakovat někde po obchodních centrech.

Máte nějaký náhled na současné mladé lidi a děti. Přeci jen máte na starosti školství, určitě přijdete do kontaktu i s dětmi, které sportují, přes různé organizace.

Já si myslím, že sport je pořád fenoménem naší společnosti, byť to tak nemusí vždy vypadat. Dnes je to bohužel i finančně náročnější. Zvláště když chcete, aby dítě sportovalo na vyšší úrovni. Dříve se vsázelo spíše na masovost, dnes se snaží sportovní funkcionáři vyhledávat talenty cíleněji. A docela se jim u nás v kraji daří. Je to vidět při vyhlašování všelijakých anket sportovců nebo talentů kraje.

Olomoucký kraj má vše dobře nastavené. Je tu hezká příroda, hory i rovina. Ale jediná věc, co Olomouckému kraji chybí je vysoká technická škola.

To máte pravdu, ale i na tom se pracuje. Pevně věřím, že v budoucnosti nabídneme našim studentům i možnost studia na nějakých technických oborech. Podporujeme univerzitu a pomáháme jí takové obory otevřít.