Kraj podporuje učňovské obory a technické střední školy

Jako náměstek hejtmana máte pod sebou oblast školství. Překvapilo vás něco?

Byť mám zkušenost s prací s mládeží, přece jen nejsem pedagog. Své představy jsem musel na začátku trochu korigovat, a to se mi podařilo díky skvělým odborníkům tady na kraji, na odboru školství. Velmi přínosná pro mě od začátku byla komunikace s řediteli škol. Oni se musí soustředit především na pedagogickou práci, protože ta je klíčová. My na kraji zase musíme přemýšlet o celkové vizi – které obory podpořit, analyzovat úspěšnost škol a jednotlivých oborů, přemýšlet o finanční efektivitě a celkovém zázemí pro pedagogickou práci.

Saháte i k nějakým regulacím?

Ano, bez toho se neobejdeme. Na gymnáziích a středních školách regulujeme počty tříd. Protože kdybychom to nedělali, některé střední školy by zanikly a všude by prosperovala jen gymnázia. Co je ale daleko horší, nejspíš by zanikly i některé důležité učební obory.

Jak to v Olomouckém kraji vypadá s učebními obory, jejichž absolventi jsou extrémně poptáváni průmyslem?

Samozřejmě, že především důležité technické obory chceme podporovat. Proto kraj uděluje zajímavá stipendia na učební a maturitní obory. Pomáháme školám se prezentovat, aby ukázaly, jaké uplatnění jejich absolventi mají. Školy dělají dny otevřených dveří, aby předvedly, že technické obory mají své kouzlo a žáci se vzdělávají v moderních prostorách pomocí moderních metod. Spolupracujeme i s úřadem práce, pořádají se i různé burzy práce. Chceme, aby děti věděly, že některé ne úplně populární obory znamenají dobré a perspektivní uplatnění po dokončení studia. Vidíme, že děti a jejich rodiče se docela zajímají, ale nakonec se vše ukáže až podáváním přihlášek.

Roste zájem o technické školy a učební obory?

Podařilo se nám zastavit klesající zájem a pomalu se zvyšuje. Ale to nechci zakřiknout. Nesmíme to vzdát a pořád na propagaci učňovského školství pracovat. Hodně ale záleží na rodičích, jak své děti budou vést a jak vyhodnotí jejich možnosti po ukončení studia. Manuální práce není žádné stigma, naopak. Dnes si šikovný řemeslník umí vydělat mnohem více peněz než nějaký řadový úředník. Navíc je po řemeslnících velká poptávka a firmy se předhánějí v tom, kdo nabídne svým zaměstnancům lepší podmínky. Vždy je lepší být na straně těch, kdo si vybírají než trpně čekat na nějaké místo v kanceláři. Navíc si na většině našich učebních oborů mohou žáci dodělat maturitu. Absolventi s výučním listem a maturitou v kapse jsou velmi žádaní. Osobně mě mrzí, že jsem sám touto cestou nešel – výuční list, pak maturita a pak možná i vysoká škola. Určitě bych to doporučoval. Člověk, který ovládá základy řemesla a má zkušenosti s manuální prací, je do života lépe vybaven.

Jaké vlastně máte z pozice kraje možnosti, jak děti motivovat k výběru dalšího studia?

Už jsem zmínil projekt stipendií. Spolupracujeme i s firmami, které mají zájem získat nové zaměstnance se znalostí oboru. Na některých oborech tak žáci berou stipendia od kraje, a i z konkrétních firem. Třeba řezníci. Firma Makovec, která má část své produkce v Kostelci, přispívá na stipendia stejnou částkou jako kraj. Sehnat dneska kluka, co by se šel učit řezníkem není jednoduché. Já vím, je to tvrdá práce. Ale také dobře zaplacená už od začátku studia. V Prostějově se teď učí 8 řezníků, v Jeseníku 4.

Jsou nějaké technické obory, o které je zájem pořád?

Přesnou statistiku nemám, ale velký zájem je třeba o studium na automobilní škole v Zábřehu, zájem je o učební obory elektrikářské, slabo i silno proud. S nedostatkem zájmu se nepotýká ani strojní průmyslovka v Olomouci, ta je každý rok plná.

Máte příklad nějaké školy, která má zajímavé učební obory, je tady v regionu a tolik se o ní neví?

Myslím si, že není školy, která by se nedokázala prosadit a nebyla by známá. Ředitelé škol dělají maximum. Musí se snažit, aby získali nové žáky. Musí se prezentovat a ukazovat vše, co se jim daří. Jen tak přilákají nové studenty. Dobrým příkladem je třeba řezbářská škola v Tovačově. Prezentují školu tak, že děti ze základních škol si tam udělají výlet, prohlédnou si výstavu výrobků, a dokonce si mohou něco vyrobit. Pro děti je to nejlepší způsob, jak si vyzkoušet, co by studium na této škole obnášelo.

Máte na kraji vliv i na fungování základních škol?

Ty zřizují obce. Ale některé věci se koordinují v rámci celého kraje. Pořádáme třeba konference, kde vysvětlujeme výchovným poradcům nové systémové záležitosti v rámci školského zákona. Děláme osvětu, ale jinak kraj nezasahuje do koncepcí jednotlivých škol. To je věcí zřizovatele.

Jak se na fungování speciálních škol, které zřizuje kraj, projevila inkluze?

Báli jsme se, že speciální školy budou po zavedení inkluze trpět odlivem žáků. Ale báli jsme se zbytečně, rodiče většinou uznali, že ve speciálních školách je jejich dětem lépe. A ti, kteří si přechod na standardní školu vyzkoušeli, se rádi vrátili se svými dětmi na tu speciální. Pro děti s nějakým mentálním postižením je lepší, když se jim v klidu věnuje zkušený speciální pedagog. Úroveň naší speciální pedagogiky je vysoká a jsem rád, že inkluze nijak fungování speciálních škol nenarušila, je to ku prospěchu dětí. Musím smeknout klobouk před nasazením lidí, kteří se o děti ve speciálních školách starají. Jsou nejen na vysoké odborné úrovni, ale přidávají k odbornosti i nadšení a srdce.