Kdo by podle vás měl být zastoupen ve sněmovně, jaký typ zkušeností by podle vás poslanci měli mít?

Nemůžeme být všichni stejní. Klidně by tam měl být i nějaký sedlák z dědiny se svými konzervativními názory, že tráva je zelená, chleba se peče, že když mám hlad, tak si krajíc chleba musím umět sám ukrojit a namazat. Způsoby, které má společnost zažité jako dobré, se musíme snažit ve společnosti udržet.

Já mám 16 let praxe z komunální politiky, 4 roky z vyšší komunální politiky. Mám 53 roků, mám to štěstí, že mám oba rodiče a mohu stále čerpat i z jejich zkušeností. Politika má smysl, když funguje na půdorysu obce, kde člověk žije. To je pro mě stále základ mé politické aktivity. Vždy ta základní práce je doma. Když se pak zase někam dostanete a můžete pomáhat rozvoji celého regionu, je to fajn. Dělat vše proto, aby se lidem všude žilo dobře.
…

Jako náměstek hejtmana máte pod sebou oblast školství. Překvapilo vás něco?

Byť mám zkušenost s prací s mládeží, přece jen nejsem pedagog. Své představy jsem musel na začátku trochu korigovat, a to se mi podařilo díky skvělým odborníkům tady na kraji, na odboru školství. Velmi přínosná pro mě od začátku byla komunikace s řediteli škol. Oni se musí soustředit především na pedagogickou práci, protože ta je klíčová. My na kraji zase musíme přemýšlet o celkové vizi – které obory podpořit, analyzovat úspěšnost škol a jednotlivých oborů, přemýšlet o finanční efektivitě a celkovém zázemí pro pedagogickou práci.

Saháte i k nějakým regulacím?

Ano, bez toho se neobejdeme. Na gymnáziích a středních školách regulujeme počty tříd. Protože kdybychom to nedělali, některé střední školy by zanikly a všude by prosperovala jen gymnázia. Co je ale daleko horší, nejspíš by zanikly i některé důležité učební obory.
…

Váš zájem o politiku podnítil sport a následná práce s mládeží. Bylo pro vás stejně důležité, že jste celý život spjatý se svým rodištěm?

Ano, jsem kostelecký rodák a celý život v Kostelci na Hané žiju. I své sportovní začátky a sportovní aktivity mám spojené s Kostelcem. Od šesti let jsem hrál házenou a od devíti let jsem přidal fotbal. Pak jsem k tomu ještě přidal hokej v Prostějově. Když jsem nastoupil na gymnázium, musel jsem trochu polevit a nechal jsem si jen fotbal. K házené jsem se vrátil až jako funkcionář. Klub potřeboval nadšence, a tak jsme s kolegou začali válčit. Jsem rád, že jsem svou prací mohl vrátit to, co mi házená dávala od dětství. Pochopil jsem, že o společné věci se musíme starat a je logické, že mě sport vlastně přivedl až k politice.

Obce, kde žijí nadšenci a mají chuť dělat něco pro druhé, mají bohatý společenský život. Jak to vypadá u vás v Kostelci?

Vždy se najdou kritikové, kteří říkají, že by to mohlo být lepší. Ale já myslím, že u nás je dost aktivních lidí. Házenkáři, fotbalisti se do dění obce zapojují nejen tím, že hrají aktivně soutěže, kde obec dobře reprezentují. Přispívají i ke kulturnímu životu obce – pořádají plesy, fotbalisti pořádají letní filmová promítání. Sportovci se i příkladně starají o mládež – pořádají příměstské tábory a sportovní kempy. Podporují mládež pořádáním velkých turnajů, kde si děti mohou vyzkoušet jaké to je vyhrávat.
…

Jako náměstek hejtmana máte pod sebou i další zařízení, které patří do gesce ministerstva školství. Jak to vypadá s dětskými domovy, jsou ještě vůbec potřeba?

Dětské domovy byly ohroženy úvahou, že by se přesunuly pod ministerstvo sociálních věcí. To se zaplať pánbůh nestalo. Ministerstvo školství totiž garantuje, že děti musí chodit do školy a mají nějaký výchovný režim. To považuji pro budoucnost dětí z dětských domovů za zásadní. Společně s řediteli dětských domovů jsme aktivně apelovali na poslance, aby takovou změnu neschválili.

V čem především vidíte výhodu stávajícího stavu?

Především v tom, že dnes jsou v dětských domovech pedagogičtí pracovníci. Opravdu jsme se báli, že přechodem pod ministerstvo sociálních věcí by se z dětských domovů stali chudobince a sirotčince v tom nejhorším slova smyslu. Myslím si, že si děti bez rodičů takový přístup nezaslouží a není adekvátní této době.
…