Jak jste se vlastně vůbec dostal k politice? Protože zájem o věci veřejné je jedna věc, ale druhá věc je, když se člověk rozhodne, že má chuť ty věci aktivně měnit. Co bylo tím vaším impulsem, díky kterému jste se rozhodl aktivně se stát členem České strany sociální demokracie?

Začátek mých kontaktů s politikou byl asi v době, kdy jsem začal pracovat jako funkcionář v házenkářském oddíle v naší tělocvičné jednotě Sokol Kostelec na Hané – HK (házenkářský klub). Když pak přišly v roce 2006 komunální volby, tak mně jako nestraníkovi nabídli místo na kandidátce ODS. Přijal jsem a jako nezávislý jsem se nakonec z nevolitelného místa do zastupitelstva dostal.

Tehdy jsem začal komunální politiku poznávat. Když už jsem byl v zastupitelstvu, začal jsem přemýšlet o tom, k jakému ideovému proudu se přidat. Nechtěl jsem zůstat nezávislý, chtěl jsem jasně deklarovat své politické zaměření. Protože pocházím z normální rodiny, z obyčejných poměrů, logicky mi nejblíž byla politika sociální demokracie. Tehdy jsem v televizních debatách obdivoval i nynějšího pana prezidenta Zemana, který mě i tak trochu navedl k tomu, že jsem v Kostelci na Hané přispěl k obnovení činnosti místní organizace České strany sociálně demokratické.

V dalších komunálních volbách v roce 2010 jsme už sestavili standardní kandidátku ČSSD. Její součástí bylo i několik nezávislých kandidátů, protože tomu se na menších obcích nevyhnete. Bývají to lidé, kteří sice nejsou členy strany, ale sympatizují s vámi a věří vám. V roce 2010 se nám podařilo volby vyhrát a stal jsem se starostou města.

V roce 2014 jsme v komunálních volbách získali ještě silnější mandát a já jsem obhájil funkci starosty. Z 15 členů zastupitelstva jsme měli 7 zastupitelů. To byl pro mne obrovský impulz do další práce, která byla na začátku velmi těžká. Ve městě probíhaly velké investiční akce, které již byly předjednané. Člověk naskočil do rozjetého vlaku. Spoustu věcí jsem se učil za chodu. Ale nic mi nezbývalo a musel jsem se se vším poprat. Výsledek voleb v roce 2014 mi ukázal, že se mi to podařilo a že lidé umí nasazení ocenit.

V roce 2016 jsem kandidoval do krajského zastupitelstva a po úspěšném vyjednávání jsme se stali součástí koalice. Bylo mi nabídnuto místo náměstka tady na kraji a já jsem to rád přijal. Byť pro mě je práce pro město důležitá, mandát jsem v pozici starosty nedokončil. Zastupitelstvo schválilo můj přesun na pozici místostarosty a já tak mohu svému městu pomáhat i z jiné pozice, kde své zkušenosti komunálního politika snad dávám ve prospěch celého kraje.

Jak moc vám zkušenost z komunální politiky tady na kraji pomáhá řešit celokrajské problémy?

Bez mých praktických zkušeností z vedení města by pro mě práce na kraji byla daleko složitější. Považuji za přínos, že v současné radě Olomouckého kraje pracují lidé s bohatými zkušenostmi z komunální politiky. Věřím, že tomu odpovídají i výsledky naší práce. Jsme zvyklí v rámci rady spolu jednat na přímo, jsme zvyklí i dost pracovat, protože jsme zvyklí pro svou obec nebo městečko pracovat do roztrhání těla. Ono to ani jinak nejde. Lidé by hned poznali, že tomu nedáváte všechno.

Myslíte si, že je lepší, když i na nižších úrovních komunální politiky mají lidé k dispozici zázemí velké politické strany, která je třeba vládní stranou? Je to výhodou?

Určitě ano. Je to výhoda. A člověk se i při debatách s kolegy ze strany hodně naučí. Informace k němu proudí rychleji a pro každou práci v zastupitelstvu je to určitě přínos.

Vy sám pracujete v nějakých orgánech strany?

Nejdůležitější je práce na místní úrovni, tady vše začíná. Už asi osm let vedu naši okresní organizaci v Prostějove a díky tomu mohu přenášet názory řadových členů na vyšší úrovně. Třeba na kraj, kde jsem prvním místopředsedou nebo i do diskusí na předsednictvu ČSSD.

Jak tedy vysvětlíte, že se především krajským politikům nepodařilo zastavit inkluzi, s kterou nesouhlasili?

My jsme varovali a protestovali, máme to v zápisech a já jsem tento postoj našich členů v regionu s bohatými profesními a odbornými zkušenostmi tlumočil na jednání předsednictva. A nebyl jsem sám. Ale nechtěli nás slyšet. Bohužel paní ministryně s panem předsedou vlády to viděli jinak a udělali tento ne příliš šťastný krok. I přes negativní odezvu zdola.

Mají vůbec šanci řadoví členové strany ovlivnit politiku svých vrcholných představitelů?

Ano, procedury jsou jasně nastavené. Ale je to i otázka osobních aktivit zástupců z krajů a jejich osobního nasazení i kontaktů. Ale pokud by někdo dlouho přehlížel názory členů, nebude znovu zvolen. Taková je politika.

Doporučil byste aktivním lidem do politiky vstupovat?

Určitě ano – jen je třeba poukázat i na druhou stranu mince. Je potřeba si uvědomit, že když něco kritizuji, měl bych být schopen přinést i nějaké řešení. Dneska se nám hodně často stává, že členská základna každý návrh kritizuje a odmítá. Není to většina, ale oblíbený postoj, kdy se kritizuje všechno bez znalosti věci, se objevuje i uvnitř politických stran. Takový kritik za každou cenu se často snaží jen zviditelnit. Když mu dáte prostor, aby se ukázal, mlčí a neví…  Já osobně radši více lidi poslouchám, než abych stále mluvil. A až když mám ve věci jasno, řeknu svůj názor na věc. A pak o konkrétním návrhu na stole můžeme debatovat. Člověk musí udělat hodně malých krůčků, aby pak mohl udělat jeden velký a správný.